Den čtvrtý - Ticho před bouří

Spaní je pro slabé. Alespoň FRC si to očividně myslí, jelikož dali soutěž již od rána, a tak jsme všichni museli být v půl sedmé na nohou a připraveni na dlouhý den tréninků a taktiky. Vešli jsme do Williams arény, která je rozdělená na wrestling a basketbal. V té menší - wrestlingové - hale máme takzvané "pity", kde přestavujeme robota. Máme tam kompletně unikátní "double-pit", protože máme náš pit spojený s tím od Brecku, abychom mohli sdílet součástky. V pitu je vždy plno, jelikož je maličký a probíhá tam tlačenice všech mechaniků i programátorů. Mnozí proto zaujali pozici v tribunách arény, kde je výhled na celou arénu a odkud se plánuje taktika, píše tento deník i odpočívá. Z té vždy i s robotem projedeme chodbou do hlavní - basketové - arény. Tam se odehrává samotné soutěžení. Týmy tam vždy přijedou a připraví se na místa. Dva řidiči a jeden koordinátor (pověřený děláním rozhodnutí) si stoupnou k řídícímu panelu a připraví si počítač a ovladače, mechanik s human playerem postaví robota na hřiště a správně ho nastaví, human player poté jde k dávkovači na herní díly a mechanik odveze vozík na robota na stranu. Fotograf zatím zaujme pozici ve vyznačeném media hledišti. Po patnácti sekundách autonomní jízdy, kdy robot funguje kompletně sám, ho dvě a čtvrt minuty řídí řidiči, zatímco human player postupně dávkuje herní prvky co nejblíže robotovi (ale jen jak mu pravidla dovolí). Provedli jsme již pouze symbolické odhlasování odsouhlasení jména letošního robota. Dostal jméno Zkřivan, jelikož je komicky zkřivený ať už s ním děláme cokoliv. Na výkon to ale nemá sebemenší efekt, naopak by bez této anomálie bylo těžší s ním manévrovat. První tréninkový zápas skončil výborně, Zkřivan získal sám 31 bodů a dohromady to stačilo na výhru, druhý zápas moc nevyšel, ale v tom třetím jsme opět hráli výborně a optimismus ohledně soutěže se začíná vymykat kontrole. Ironicky největší problémy se vyskytly až po tréninkových kolech. Ihned po nich jsme začali již poněkolikáté opravovat osu ramen, jedná se o nejvytíženější část robota a údržbu vyžaduje permanentně. Museli jsme ale vyměnit několik ozubených kol a na chvíli odmontovat motory. Následně jsme rychle po sobě rozbili nýtovačku, zranili se navzájem gumovou trubicí a přestřihali provázek bez toho, abychom měli jakoukoliv náhradu. Na soutěži jsme ale zůstali až do osmi večer, takže jsme měli čas všechno (kromě provázku) opravit a těšit se na další den.