Den šestý - smůla na patách

Po pátém dni už jsme tušili, že letos nemáme zdaleka takovou pomoc od ostatních týmů jako minule. Před námi byly už jen 3 zápasy a v nich ani jeden z těch "top" týmů v soutěži. Naše jediná šance byla dát ostatním týmům instrukce náš neotravovat a jít si vytáhnout všechny statistiky individuálních týmů. V prvním zápase jsme byli v tomto úspěšní a dokonce vyhráli, poté ale přišel nejvíce frustrující zápas vůbec. Hráli jsme s týmy, které nás přesvědčovaly, že umí dát 6 herních prvků každý. Hra ale přišla a nejen, že ani jeden z nich nedal prakticky nic, stáli nám permanentně v cestě a připravili nás o cca čtvrtinu zápasu tím, že absurdně dlouhou dobu sbírali herní prvky a nenechaly nás projet. V poslední hře jsme měli ok spoluhráče, ale ani to vůbec nestačilo na solidní výsledek. Výběr aliancí na play-off přišel a my jsme si sedli na tribuny a doufali v zázrak. Ten ale nepřišel a přestože se náš robot zlepšil o nepředstavitelně moc od obtížného posledního roku, náš výsledek se kvůli rozdílným spoluhráčům vůbec nezměnil. 33. z 61. Rozebrali jsme robota, rozdělili věci na přenos zpět domů a zabalili náš pit, dokoukali zbytek soutěže, kde se našim přátelům z Brecku nepovedlo ani napodruhé se dostat do celosvětového finále a sdílí tak naše zklamání z výsledku. To nejdůležitější se ale nezměnilo. Náš robot zaskočil mnohé a to, co jsme dokázali proti týmům s větším rozpočtem a lepšími podmínkami, je ohromující. Za to si všichni zaslouží pořádnou pochvalu. Není žádný důvod, proč se nedívat na příští sezónu s nadšením a plni očekávání. Letos to byla také derniéra pro letošní oktavány, kteří nás opouští, a bez kterých bychom to rozhodně nedokázali. Není důvod smutnit, noví kvintáni je zajisté plně nahradí.